Nežijte obraz Doriana Graye. Žijte svůj život, žijte teď…

03.05.2020

Už dlouho si pohrávám s myšlenkou, že člověk si po celý život, vědomě i nevědomě, maluje svůj obraz. A to, co se v tom obraze skrývá, zrcadlí jeho celý život. Zároveň se mně i vybavila vzpomínka na dílo Oscara Wilde Obraz Doriana Graye, kde místo člověka stárne obraz. Zároveň se v malbě zachycují všechny jeho hříchy a činy. Ve skutečnosti hlavní hrdina zůstává bez poskvrny. Je stále mladý a krásný. Když se však se svým obrazem setká, zhrozí se. Chce ho zničit a tím zabije sám sebe.

Zamysleli jste se někdy nad tím, jak by vypadal váš obraz? Teď. Ale i ve stáří? Představme si, že by symbolizoval pouze to, jak se chováme ke svému tělu a jak se o něj staráme. Mám na mysli naši stravu, životní styl, kvalitu spánku, míru stresu a spousty dalšího. Věci, které se na našem zdraví a v našem těle neprojeví hned, nevidíme je jako svůj odraz v zrcadle, teď. Projeví se až za delší dobu, za několik let, možná až ve stáří.

Problém, možná i štěstí, je, že ve skutečnosti nám náš obraz nevisí na zdi, nemůžeme ho nikam schovat. Je pouze uvnitř v nás. Většinou dobře ukrytý. Někdy i před námi samotnými. To, jaký ten obraz je a bude, ovlivňuje ne jen naše životospráva, ale i přístup k sobě samému, k životu a k přírodě.

Váš obraz, tedy vaše zdraví a kvalitu života, ovlivňuje spousta barev. Spousta faktorů. Některé ovlivnit nemůžeme (zdravotní péči, životní a pracovní prostředí, z části i genetiku), ale některé můžeme ovlivnit od základu. Už jsem je i několikrát vypisovala. Faktory, které nejvíce ovlivňují vaše zdraví, jsou strava a pohyb, s nimi související spánek a stres, trávení volného času a pobyt v přírodě. Není to genetika, není to společnost, není to úroveň všech systémů. Podílejí se na tom, to určitě ano. Ale ne primárně.

Velice často slyším jako výmluvu stres. Stres v práci, stres doma, stres všude. Tvrdíte, že s tím nic nenaděláte, a že se kvůli stresu ani nevyspíte. Ano, když se zaměříte pouze na samotný stres, opravdu s tím nejspíš nic neuděláte, nemluvě o postoji, který jste automaticky zaujmuli. Těžko si i naordinujete kvalitní nebo delší spánek, když ve svém životě nic nezměníte.

  1. Zkuste nad danou věcí přemýšlet úplně z jiné stránky. Když změním stravu, zlepší se mi zdraví, trávení, odstraním únavu, nejspíš i zdravotní problémy. Díky dobře zvolené stravě budu i lépe fungovat. Doma, v práci, všude. Tím pádem budu i lépe zvládat stres. Díky tomu, že budu lépe zvládat stres, budu i lépe spát. Když ke zdravé stravě přidám pobyt venku a pohyb, výsledky budou ještě daleko lepší. Všechno souvisí se vším.
  2. Zkuste se nesoustředit na to nejhorší a nejtěžší. Zaměřte se na to, co dokážete změnit a především, co zvládnete změnit. Stanovte si reálné cíle, jedině ty vás budou posouvat a motivovat dál.

Pokud chci ze svého života odstranit nadmíru stresu (může to být i cokoli jiného - chronické nemoci, deprese), je třeba najít příčinu problému a na ní začít pracovat. Řešením není začít brát léky nebo házet flintu do žita a čekat co všechno a jak dlouho váš organismus vydrží. Co zmůžou léky? Pouze vypnou nebo utlumí varovné kontrolky, které vám vaše tělo dává (bolest, vyrážka, únava atd.), a vy jedete dál. Nic nezměníte. Symptomů jste se na nějaký čas díky nim zbavili, tak proč se tím déle trápit, proč to více řešit, že... Tohle je, ne jen podle mě, neudržitelný stav a dříve nebo později tělo selže. Léky mají své nezastupitelné místo při akutních vážných stavech, to beze sporu ano! Ale pokud se jedná o problémy související s dnešní dobou, vaším životním stylem a s chronickými nemocemi, léky nic nevyřeší. Vyřeší to pouze váš přístup k danému problému a především k sobě samému.

Nikdo vám neřekne, co vaše tělo vydrží.

Stejně tak jako hlavní postava ve Wildově díle svůj obraz neviděla, my nevidíme ten svůj. Nebo ho možná jen nechceme vidět. Mezi životním stylem a vaším zdravím totiž neexistuje přímá souvislost. Nikdo vám neřekne, že když budete jíst každý den půl kila cukru, co to způsobí nebo kolik přiberte. Nikdo vám neřekne, když se nebudete hýbat, který kloub to odnese jako první. Nikdo vám neřekne, když nebudete bývat na čerstvém vzduchu, který bacil na vás kvůli oslabené imunitě skočí. Jednoduše řečeno, nikdo vám neřekne, co vaše tělo vydrží. Ani vám nikdo neurčí jednoho viníka. Většinou je to souhra více věcí. Ale proč čekat na to, kdy vám organismus řekne dost? Zkuste teď na pár dnů vnímat svoje tělo. Nedává vám náhodou nějaké signály? Můžou být zcela nenápadné jako únava, chmury, vyrážka, občasná bolest, alergie a jiné, které už spousta lidí bere jako běžnou součást života. Můžou to být i výraznější signály jako časté angíny, nemoci, ekzémy, padání vlasů, lámání nehtů, častá nervozita, poruchy spánku, zažívací potíže. Nebo už dokonce alarmující signály jako nějaké autoimunitní onemocnění, civilizační a chronické onemocnění, deprese a jiné. Je na vás, jestli tyto signály budete tlumit léky nebo začnete hledat, proč tu ty signály jsou, co se mi tím tělo snaží naznačit a co mohu udělat proto, aby zmizely nebo se stabilizovaly.

To, jak jste žili doposud, už nezměníte. Váš obraz, vaše nitro, vaše zdraví, váš život, ale určitě změnit můžete. Nepřemýšlejte nad finální podobou vašeho obrazu, z jeho nenaplnění byste mohli být zbytečně zklamaní nebo vyděšení. Neupínejte se na budoucnost. Vemte štětec do ruky teď a udělejte možná váš první vědomý tah. Krok. Posun. Vnímejte a řešte přítomnost. Je dobré mít nějaký plán a směr, to určitě ano. Důležitý ale je, abyste ten plán nebo směr určili vy. Nikdo jiný.

Já si ten svůj obraz vědomě začala malovat zhruba před dvěma lety. Naštěstí preventivně. Nedohnala mě k tomu žádná nemoc, žádná velká rána nebo bolest. Spousty lidí, co tak sleduju nebo mám kolem sebe, si vše uvědomí, až dostanou od života pořádný kopanec. Většinou je to nějaká nemoc, vážná věc, velká životní změna. Kdy začnete, nebo co vás k tomu povede, záleží opravdu jen na vás samotných. Vy rozhodujete o tom, jestli znova a znova nasednete do rozjetého vlaku, aniž byste věděli, kdo ho řídí a kam jede. Nebo jestli se poprvé rozhodnete jít jinou novou nevyzkoušenou cestou, kdy si směr, průběh a cíl budete určovat vy sami.

Děsí mě, a zároveň i vnitřně naplňuje, představa, že obraz svých dětí zatím maluji především já a můj manžel. Vím, že ony ten štětec budou chtít velice brzy a já jim ho zase budu chtít dát co nejpozději. Věřím ale, že společnými silami ten správný moment najdeme. Za manžela mluvit nemůžu, ale já jim dávám maximum, reálné maximum. Snažím se být příkladem, ukazuju jim možnosti a tam, kde to jde, se snažím volbu nechat na nich samotných. Omyly a špatné kroky jim přiznám a učím je, že jsou součástí života, a že je důležité to, jak se s chybami člověk umí poprat, vypořádat a především, jak je umí přijmout.

Co tím vším chci vlastně sdělit? Výjimečně asi nic konkrétního. Ten, kdo ví, si z toho něco odnese. Ten, kdo nechce, to sem nejspíš ani nedočte.

Přenést změny do všedního života totiž vyžaduje aktivitu, snahu a zvykání si na něco nového. A to spousta lidí nedokáže.

Jen mě zaráží, kolik lidí žije ve lži, v přetvářce, výmluvách, bludným kolotoči a neví, jak z toho ven. Mnohdy mám i pocit, že ani z toho ven nechtějí. Možná se bojí, že by poznali sami sebe, museli by začít na sobě pracovat, nebrat věci tak leží a běží, vzdát se pohodlí, komfortu, možná i některých zvyků. Poprvé by třeba museli převzít zodpovědnost za své činy. Je to těžké, vím, i já jsem si tím prošla. Přenést změny do všedního života totiž vyžaduje aktivitu, snahu a zvykání si na něco nového. A to spousta lidí nedokáže.

Harv Eker:

"Pokud chceš změnit to, co je vidět, musíš prvně změnit to, co je neviditelné. Je to na tobě, jestli budeš pěstovat plevel nebo kytky. Ve spoustě situacích je snadnější dělat, že něco neexistuje a něčím to zakrýt." Pak si ale na špatnou kvalitu svého života nestěžujte.

Nedávno jsem ještě narazila na krásnou definici štěstí. Někdo si totiž myslí, že štěstí je dosažení svých cílů. Ty cíle jsou různé, bohužel, většinou materiální, movité. To ale není skutečné štěstí, je to spíše vzrušení, uspokojení z uznání a obdivu okolí. A to vzrušní lidé často považují za štěstí. Skutečné štěstí má však základ v klidu. Abychom dosáhli vnitřního klidu, musíme přijmout a akceptovat naše skutečné já.

A co říct na závěr?

"Smysl života není čekat, až bouřka přejde. Smyslem života je naučit se v dešti tančit."

Smyslem života není čekat. Smyslem života je učit se, poznávat, budovat, tvořit, měnit, předávat, sdílet, žít každý den naplno a to se vším, co nám přinese. Být aktivní.

Nebuďte ovcemi ani se nesnažte být vůdcem stáda, buďte sami sebou. Starejte se o sebe, ono se vám to jednou, pokud ne hned, vrátí.