Kalorie není kalorie

29.03.2020

Myslíte si, že když sním 3 lžíce nutelly a 3 lžíce oříškového másla, v těle se odehraje to stejné?

Výrobky mají téměř totožnou energetickou hodnotu, takže podle tvrzení, že kalorie je kalorie, by to tak mělo být. Mělo by to být jedno. Jak to, že ale není? Vysvětlím to jednoduše na nevýživovém i výživovém příkladu.

1. příklad z jiného soudku:

Někdo tvrdí, že jedna kalorie z benzinu je pořád jedna kalorie z benzínu. Fakticky ano, o tom není pochyb. Ale když do svého auta natankuji levný pofidérní benzín, ujedu stejnou vzdálenost a bude z dlouhodobého hlediska auto ve stejném stavu, jako když do něj natankuji (a budu tankovat) drahý kvalitní benzín? Samozřejmě, že ne. Vzdálenost ujedu kratší, auto si zanesu škodlivinami a budu zkracovat jeho životnost. Když do něj od začátku budu tankovat kvalitní palivo, nejen že dojedu na jednu nádrž dál, ale auto mi bude i déle a lépe sloužit. "Stejně" to bude i s naším tělem.

2. příklad:

Sním zeleninu a sním junk food (fast foody, koblihy, zákusky apod.) Když tedy sním tolik zeleniny, abych se dostala na kalorickou hodnotu fastfoodových jídel, je tím pádem jedno, co si vyberu? Určitě ne. Vysvětlím:

Každé sousto vede k metabolické a hormonální reakci, nenese pouze kalorie, ale zejména informace, jak s nimi v těle nakládat. Některé kalorie jsou zdraví prospěšné a aktivují metabolismus, jiné jsou návykové, organismus pouze zatíží a jen po nich tloustneme.

Z junk food se jednoduché cukry rychle dostávají ze střeva do krve. Glukóza (jednoduchý cukr) zvedne glykémii. Jako následek se začne uvolňovat hormon inzulin a ten rozjede celou kaskádu hormonálních reakcí - podporuje ukládání břišního tuku, zánětlivost, zvedá triglyceridy, snižuje HDL cholesterol, zvedá krevní tlak. Chronicky vyšší hladina cukrů v krvi zvyšuje riziko vzniku inzulinové a leptinové rezistence. Inzulinová rezistence omezuje spalování tuků z tukových zásob, tedy redukci hmotnosti, a následkem leptinové rezistence je omezení signálu sytosti. Což znamená chronický pocit hladu. Mozek na hlad reaguje podporou dalšího příjmu a rozbíhá se i návyk na cukr. Druhý jednoduchý cukr - fruktóza, to ještě celé zhoršuje. Toto jídlo navíc neobsahuje nic prospěšného - žádnou vlákninu, vitamíny, minerální látky ani fytochemikálie.

A zelenina? Už jenom sníst v podobě zeleniny stejné množství kalorií, kolik je jich třeba v hamburgeru, je fyzicky skoro nemožné. Kromě kvalitních sacharidů v zelenině najdeme i bílkoviny a tuky. Sacharidy jsou převážně v podobě složených sacharidů a vlákniny. Zelenina vám zaplní žaludek, vláknina v ní zpomalí uvolňování živin a také ho omezí - ne vše, co sníte, zůstane v těle. Vstřebávání živin bude pomalé, nedojde k žádnému výkyvu krevního cukru, žádné prudké uvolňování inzulinu ani hormonální chaos. Žaludek posílá signály plnosti do mozku.

Čili tvrzení, že kalorie je kalorie, je zcestné. Nebo spíše zcela zbytečné a zavádějící. Naše tělo nelze srovnávat s kalorimetrem. A už vůbec ne aplikovat jeho naměřené hodnoty na živý organismus, který nežije v neměnných standardizovaných podmínkách jako stroj v laboratoři.

Je třeba tedy kalorie počítat a stavět na tom jídelníček? Je dobré znát přibližně svůj kalorický příjem?

Odpověď, bohužel, není tak jednoduchá.

Striktní počítaní kalorií a vážení jídla se určitě (nejspíše všichni) shodneme, že zásadní a důležité není.

Znát svůj kalorický příjem může být dobrý, když se člověk stravuje běžně dostupnou lepší stravou a neřeší zdraví nebo původ potravin, prevenci a možné následky současného životního stylu. Také to může vyhovovat lidem kvůli jejich vnitřnímu pocitu, tzv. pro klid duše. Pokud mě ty čísla uklidňují, tak proč ne. Psychika je přece jen velice důležitá a má na spoustu věcí zásadní vliv. Pokud mě však hlídání a počítání kalorií stresuje, dělat to vůbec nemusíte. A řiďte se tím, že když se cítíte podvyživeně, je třeba navýšit kvalitní tuky a sacharidy. Naopak, když vím, že přibírám, omezím sacharidy, popřípadě lehce i tuky. A můžu navýšit bílkoviny.

Kdy ale určitě kalorie počítat nemusíte (a je to zcela zbytečné) je, když budete jíst základní skutečné potraviny a vyřadíte potraviny vysoce průmyslově zpracované. Proč? Základní přirozené potraviny obsahují stovky mikroživin, dodávají tělu vše potřebné a především zasytí, takže po nich nejsme za chvíli znovu hladoví a nemáme potřebu se dojídat/přejídat. Vysoce průmyslově zpracované potraviny se zpravidla vyrábějí z nejlevnějších surovin, cukrů a zpracovaných tuků a jsou plná aditiv. Jsou výživově chudé a chuťově návykové. Proto u jejich konzumace vidím jakési výhody mít kalorický příjem pod kontrolou, ale stejně výsledkem bude stres z nedodržení a výkyvů, které konzumace této stravy přináší.

Moje doporučení?

Pořád stejné - jezte základní potraviny, vyřaďte vysoce průmyslově zpracovaná jídla včetně výrobků z jednoduchých cukrů a bílé mouky, a nic počítat nemusíte, ani orientačně. Navíc údaje na obalech potravin a v nejrůznějších kalorických publikacích se běžně od reality liší až o 20 %, u makroživin je to něco okolo 10ti %. V USA je to dokonce povoleno, směrem nahoru i dolů.

Exaktní určování množství kalorií v jednotlivých potravinách má opodstatnění jen v laboratoři. Lidský organismus je mnohonásobně komplikovanější a jeho hmotnost zásadně ovlivňuje mnoho faktorů. Jako například náš hormonální systém nebo mikrobi. V domácích podmínkách je nemožné stanovit, kolik kalorií jíme a kolik jich spalujeme. O tom rozhoduje třeba způsob zpracování potraviny, čas jídla a naše nálada.

Co je ale určitě špatně - omezování kalorií natolik, že se člověk cítí mizerně, hladově, je letargický, často v depresích, zimomřivý apod. Na tom jsou, bohužel, postavené téměř veškeré diety. Což nejde dlouhodobě vydržet a výsledků se nikdo nedobere.

Troufám si říct, že jakákoli znalost o kaloriích je zcela zbytečná. Pro lajka. A vy se tím tak trápit nemusíte. Není to stěžejní.

Proč? Nikdo neví, v jaké kondici je vaše střevo - váš střevní mikrobiom - a kolik živin se ze snědeného jídla skutečně vstřebá a využije se tak jak má. My nejsme to, co sníme, ale to, co vstřebáme. Jídlo na talíři zkrátka nemá stejné nutruční hodnoty jako jído v našem těle vstřebané.

Můj závěr tedy zní:

Pokud se budete stravovat podle aktuálních ověřených doporučení (a mých), není potřeba kalorie počítat. Ani porce ani gramy. Pro získání a udržení zdravé hmotnosti je zásadní kvalitně jíst, cítit se dobře a pohodově. Jestli stravu postavíte na sacharidech nebo tucích záleží na každém z nás. Jen sacharidy nesmí být z rohlíků, ale třeba z quinoi, jáhel nebo rýže. A tuky nebudou z margarínů a uzenin, ale z ryb, vajec, ořechů, kvalitního masa, nerafinovaných olejů a třeba avokáda.

Doporučení počítat kalorie je zavádějící. Také jsem se tím dříve řídila, dávala jsem svým klientům v té době maximum, ale doba a věda jde naštěstí stále dopředu. A je potřeba jít s ní. Popřípadě uznat a přiznat si, že co jsem se učila před 10ti lety v té době své opodstatnění sice mělo, ale vývoj je součástí nejen života ale i lidstva.